Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.

Leden 2016

Kdy se cítím "blbě"?

14. ledna 2016 v 20:58 | Seina |  Zamyšlení
Trochu jsem se zamyslela (ano, skutečně jsem myslela!) nad situacemi, ve kterých se necítím dobře, je mi trapně, nebo nevím, co dělat.

1. Nerada telefonuju s cizími lidmi
Volání s rodinou a s blízkými zvládám bez problémů, ale jakmile mám zavolat někam, kam jsem v životě nevolala, tak se tomu dost bráním. Stejně tak nezvedám telefon, když mi volá cizí číslo. V práci mám tak trochu smůlu, tam volá někdo neustále, ale musím říct, že se to lepší. Dřív, když zazvonil telefon, tak se mi div nerozbušilo srdce a byla jsem mnohem radši, když to zvedl někdo jiný.
Musím se "pochlubit", včera jsem se úspěšně objednala telefonicky k zubaři a na alergologii se naštěstí objednává po internetu, hehe.

2. Nerada jsem focena druhou osobou
Možná proto raději já jsem ten fotograf, než abych někde stála modelem, a taky proto, že mi focení jde lépe. Když mě někdo fotí, blbě stojím a ještě hůř se tvářím a vždycky mám pocit, že jsem mrkla. Nebudu zase úplně lhát, že některé fotky nejsou docela špatné, ale stojí mě to úsilí a cítím se u toho, jako by na mě při focení někdo mířil zbraní.
Na druhou stranu bych si zas i nějaké to profesionální focení zkusila, abych věděla, jaké to je.


Tady je důkaz:

3. Hlad
Nejhorší je, když mám hlad, nebo vím, že jdu do práce a nemám nic připraveného k jídlu, to jsem pak vzteklá a podrážděná, nemůžu se soustředit. Třeba už teď vím, že jsem si zapomněla koupit něco na zítra do práce ke snídani, takže to budu muset ještě nějak vymyslet.

Mějte se

Kočka v novém bytě

9. ledna 2016 v 13:54 | Seina |  Kočky
V minulém článku jsme se zabývali tím, zda přestěhovat kočku z domu do bytu, v jakých případech je to možné a ve kterých naopak ne.

Tentokrát bych se s vámi chtěla podělit o svou vlastní zkušenost.

Svou kočku Minnie jsem stěhovala, když jí byly necelé tři roky. Jako kotě bydlela sama v bytě, po půl roce se vrátila znovu do domu, kde byla hromada dalších koček a dva psi, což pro ní už tenkrát bylo dost náročné. S žádnou z koček se už nikdy nespřátelila.

Od jednoho roku chodila Minnie ven, většinou se zdržovala v okolních zahradách. Je docela plachá, tak pochybuju, že by se vydávala někam daleko. Byla zvyklá se vždy proběhnou, zahřát se na slunci a pak přijít zase domů. Ráda chodila ven za tmy, aby lovila myši. Asi jednou se stalo, že nepřišla dva dny domů, pak se objevila na okně, jako by nic. Měla ovšem ránu na pacce, tak dostala na nějaký čas zaracha. Když jsem byla doma, tak ani moc často ven nechodila, často šla ven, protože jí naštvala nějaká jiná kočka.

V létě jsme se s přítelem stěhovali do bytu a nastal den D! V bytě už bylo vše nastěhováno, záchůdek byl na svém místě, pro Minnie jsem připravila nové misky na jídlo a vodu, papání bylo nakoupené. Čekaly mě tři dny volna, abych se mohla po celou dobu Minnie věnovat a nebyla doma sama.

První fotka po stěhování.
↓↓↓

Navždy spolu

6. ledna 2016 v 21:12 | Seina |  S Wellfortem po světě

Tentokrát společná fotka z letní dovolené...

Me and you