Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.

Leden 2014

Raffaello - jako sněhové kuličky

29. ledna 2014 v 14:59 | Seina |  Moje klohňání
Dnes je u nás snad největší kosa za letošní zimu. Prohlubme si tento pocit ještě jídlem...

Ingredience
Máslo 250g (záleží kolik toho chcete, tohle vystačí na plný talíř)
Cukr moučka 150g
Vanilkový cukr 1x
Sušené mléko cca 250g
Kokos na obalení (můžete přisypat i dovnitř)
Loupané mandle
Pokud chcete nahradit křupavou sušenku v originálním Raffaellu, můžete přidat i pár rozdrcených bílých sušenek Delissa nebo Mila řezy (bez tmavé polevy)

Mandle oloupete tak, že je na několik minut zalijete vroucí vodou a za mokra je pak snadněji sloupnete.

Postup
Máslo rozpusťte a nechte vychladnout. Poté do něj dejte moučkový cukr, vanilkový cukr, případně rozdrcené sušenky, pokud chcete více kokosu, tak ještě kokos. Všechno smíchejte a zahuštěte sušeným mlékem. Pokud je hmota moc lepkavá, stačí jí nechat vychladnout v lednici. Rukama utvořte malé kuličky a vkládejte do nich loupanou madli. Nakonec je obalte v kokosu. Uchovávejte v lednici.
Pokud chcete větší podobnost s originálem, kupte si v papírnictví malé papírové košíčky (podobné těm na muffiny).

Mumie: Balzamování

7. ledna 2014 v 16:31 | Seina |  Mumie v Egyptě
balzamování

Postup balzamování
Egypťané považovali mumifikaci za tajný a posvátný proces, takže ho málokdy zaznamenávali. Výjimkami jsou obrázky na rakvi z Džedbastiufangu přibližně z roku 600 př. n. l., která je uložena v hildesheimském muzeu, a také popisy některých cizinců. Starořecký historik Hérodotos zaznamenal jako jeden z mála postup balzamování v roce 450 př. n. l.

Práci vykonávali nejen balzamovači, kteří potřebovali hluboké znalosti lidské anatomie, ale také kněží odříkávající patřičné magické formule.

Balzamování začínalo krátce poté, co osoba zemřela, aby se předešlo rozkladu. Běžná mumifikace trvala kolem 70 dní, podle potřeby však mohla trvat i déle. Stavitelé a umělci mezitím zajišťovali poslední stavební práce a úpravy v hrobce zemřelého.

↓↓↓

Prý poslání

6. ledna 2014 v 16:23 | Seina |  Zamyšlení
Když lidé slyší, že dělám zdrávku, většinou slýchávám slova:
"Jak to můžeš dělat?"
"To já bych nezvládl."
"Jaký to je, utírat lidem zadky?"
"Fakt tě obdivuju..."
Chápu všechny reakce. Nemyslím si, že bych byla něco míň či víc, než ostatní. Jen vím, že v životě mám výhodu. Můžu pomoct sobě i ostatním, ale hlavně musím pomoct správně.
Neříkám, že v tom už umím chodit, ale čím déle to dělám, tím víc se musím obrnit proti všem těm neúspěchům. O moje vlastní pochybení nejde. Jde o nemoci, které nejdou nijak ovlivnit. A ať se člověk snaží, jak chce, nikdy nedokáže úplně pomoct a zmírnění bolesti je běh na dlouhou trať.

Poslední týden, na jistém oddělení, jsem měla pacientku. Napovím, že měla určitou poruchu mozku.
Byla to fajn starší paní. Zpočátku jsem nevěděla, co je zač. Jen ležela v rohu na lůžku a šmátrala rukou po prázdném stolku. Dozvěděla jsem se, že je skoro slepá. Povídali jsme si. Vyprávěla o Holandsku, o tom, že celý život sportovala, často lyžovala... Už tehdy jsem si řekla, že nic z toho už nezažije. Stále jsem se jí snažila podporovat a odkývla jsem jí, že brzy zase někam pojede.
NADĚJE-už jsem si jistá, že je důležitá.
Po snídani a vykoupání paní usnula.
Probudila se, když jsem byla zrovna na pokoji. Chtěla vstát z postele, i když měla infůzi.
Přišla jsem k ní.
Říkala, že na ní táhne, že jí to zdvihlo peřinu a že musí něco zapálit. Nemohla si vzpomenout na správné slovo. Hledala tu věc na stolku, tam ale nic nebylo. Byly to sirky. Chtěla zapálit kamna.
Vysvětlila jsem jí, že jsme v nemocnici, že tu je topení. Okno jsem zavřela a bylo jí teplo, tak se uklidnila.
Po chvilce slyšela zvuky z chodby a hned, že musí zamknout dveře. Ale že je tma, ať jí dáme baterku, nebo něco, že si posvítí na cestu. Tak jsem jí řekla, že je noc a že ty zvuky jsou venku, na chodbě, že přes zavřené dveře je neuvidí, i když si posvítí.
Takže jsem jí opět dostala do postele. Myslela si, že je u sebe doma a že jsem sestra, co jí chodí pomáhat domů. Ptala se, jestli zítra zas přijdu. Děkovala, že jsem u ní. Děkovala tak upřímně, že mě málem rozbrečela. Když mi nabídla, že mě pozve do jejich sklípku na víno a ještě upeče dort, taky jsem měla na krajíčku.
Co je s ní teď, nevím. Už jí asi neuvidím a možná je pro mě dobře, že nevím, co s ní ještě bude.

Jsou to chvíle, kdy jsem na sebe hrdá, že jsem se vydala touto cestou. Mím cílem je jít dál, ale neopouštět zdravotnictví. Práci s lidmi mám ráda, nikdy za ní není člověk sice dostatečně odměněn, ale odměny to přináší.
Později po střední bych se chtěla věnovat psychologii. Zajímám se o ní v podstatě od základky, učím se jí na SŠ, budu z ní maturovat, doprovází mě každý den, je to něco, co mě nikdy neopustí. Chci využít své znalosti ze zdravotnictví a podle toho si udělat i specializaci. Je to těžký cíl, ale věřím, že to překonám a jednou ze sebe budu mít radost.
Vaše Seina

Mumie: Obecně

5. ledna 2014 v 10:12 | Seina |  Mumie ve světě
mumie

Mumie je mrtvé tělo člověka nebo zvířete, které bylo zachováno buď přirozeně (mrazem, vysušením apod.) nebo uměle (balzamováním). K náhodné mumifikaci dochází, pokud se mrtvé tělo nachází ve vhodných přírodních podmínkách. Řada lidských kultur vyvinula chemický proces balzamování, při kterém se dosahovalo stejného výsledku. Obvykle se tak dělo z náboženských důvodů.
↓↓↓