Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.

Záhadný obřad

28. března 2010 v 19:29 | Seina |  Hromady textu
↓↓↓


Po dlouhých hodinách dívce konečně někdo sundal tmavý vak z hlavy. Konečně. Ještě chvíli a měla pocit, že by se v něm udusila. Hrubá látka se jí lepila k ústům, neviděla nic, než jen tmu.
Avšak nyní zamžourala, spatřila velkou, prostornou místnost ozářenou svícemi. Podlaha byla celá dlážděná, vprostřed místnosti stály jakési kamenné kvádry, na nich byla položena deska, pokreslená zvláštními ornamenty. U ní stál muž v černém plášti, na hlavě měl kápi, takže mu nebylo vidět do obličeje.
"Přistup," zvolal. Jeho hlas se rozléhal po místnosti jako vytí vlka.
Dívka nevěděla proč, ale poslechla a udělala pár kroků vpřed.
To muži stačilo, obešel kamenný oltář a zastavil se u dívky. Se zaujetím si ji prohlížel.
Dívka ztuhla, bála se dokonce i dýchat. Měla opravdový strach.
Muž k ní natáhl ruku a dotkl se jejích tmavých, skoro černých vlasů. Mlčel, vzal dívku za ruku a zavedl ji k oltáři.
"Polož se sem," nařídil ji klidným hlasem.
"Ne," zahlesla dívka.
"Poslouchej mě a nic zlého se ti nestane. Věř mi, že si za tebe mohu kdykoliv najít náhradu," řekl a myslel to vážně.
Dívka polkla zápornou odpověď a pomalu s opatrností se položila na desku. S velkým překvapením tvrdý kámen na dotek hřál. Pod hlavou měla červený polštář.
Zrakem zabloudila na vysoký strop. Přímo nad ní byl namalovaný nějaký znak. Meč v kruhu, kolem něj se plazilo pět hadů, s vyplazenými jazyky, dole lidská lebka. Nikdy nic podobného neviděla.


Muž dvakrát zatleskal, zpoza řady sloupů vyšel další muž, taktéž v kápi. V rukou svíral stříbrný tác, položil ho k dívčině hlavě a vrátil se zpět.
Muž uchopil dýku z tácu.
"Co se mnou chcete dělat?" zeptala se úzkostně.
"Mlč," odpověděl, poté vzal z tácu nádobu s červenou tekutinou a dýkou ji odšpuntoval, následně její obsah přelil do poháru a všechno položil zpátky na podnos.
"Proč jste mě unesli?" začala se znovu vyptávat dívka.
"Máme málo času, měla by ses raději připravit," odpověděl.
"Připravit na co?"
"K znovuzrození našeho společenství, jen díky tobě získáme návod na jeho obnovu. To ty nás povedeš cestou k osvícení."
"Ale jak? Vždyť já-"
"Už se na nic neptej. Členové bratrstva přichází," zašeptal.

Za okamžik do místnosti vstoupilo asi dvacet muži. Všichni do jednoho v černých pláštích a kápích. Nashromáždili se kolem oltáře.
"Drazí," začal muž, šeptání nově příchozích ustalo.
"Dnešní den, je pro všechny z nás radostným. Dnes naše společenství docílí vyšších cílů, sjednotí se a upevní, nabude nové, větší moci.
Dodnes nikdo živý na zemi neznal náš úmysl, ani nás samotné. Odteď lid konečně pozná a pochopí naše cíle a nikdo je nebude zpochybňovat, ani potlačovat. Chopíme se veškerého velení, jen my budeme řídit chod světa. Když řeknu, že nám svět bude ležet u nohou, není to metafora, ale skutečnost, blízká budoucnost.
Dnes se zrodí nová éra, lepší a silnější."
Muž mluvil nahlas a rozhodně. Nepochyboval o svých slovech. Když domluvil, muži zatleskali a zajásali.

Tohle je šílenost, pomyslela si dívka. Chtěla utéct, ale jako by ji nohy zkameněly, navíc předpokládala, že když by se teď rozběhla, někdo by ji chytil, nepočítaje stráže v budově.
Je to zlý sen, jen hloupý zlý sen, zvláštní výplod mé mysli, uklidňovala se. S nádechem zavřela oči, poslouchala mužova slova.
Chopíme se veškerého velení… zrodí se nová éra… O čem to proboha mluví?
Vydechla.
Je to banda bláznů, jen nevinná hra, říkala si v duchu, ale sama svým slovům nevěřila.

"Tato dívka," pokračoval muž, "nás povede cestou k vítězství, obětuje se pro nás, aby nám pomohla k ovládnutí světa."
Následovalo další zajásání mezi muži, pak se uklidnili, následovalo ticho.

Dívka pomalu otevřela očí, lidé v kápích klečeli kolem ní, každá si pod nosem něco drmolil. Muž za ní držel v pravé ruce pohár z tou jasně červenou, čirou tekutinou, levou rukou dívku chytil za zátylek, čímž ji nadzvedl
hlavu trochu výš.
"Pij," zašeptal, když jí přiložil pohár k ústům. Dívka neposlechla.
"Řekl jsem, pij," přikázal znovu.
Ve světle ohně dívka konečně spatřila mužovu tvář.
Neznala ho, avšak v jeho tmavých očích spatřila cosi temného a zlého. Bála se ho, ten muž musel mít obrovskou moc. Nevěděla, jak k tomu přišla, ale byla si jistá, že jí nic dobrého nepřinese.
Co se mi může stát, když to vypiju? Při nejhorším to bude jed.
Tak se tedy napila, nemělo to žádnou výraznou chuť, nebylo to ani dobré, ani hnusné. Nápoj musela vypít do dna, což jí nějaký čas trvalo.
Když dopila, muž jí položil hlavu zpátky na polštář a vyčkával.
Dívka vyčkávala též, sice nevěděla, co a kdy přijde, ale čekala. Mezitím si znovu prohlížela pomalovaný strop.
Za chvíli se její zrak začal pomalu zhoršovat, jako by se celá místnost postupně ztemňovala a ztemňovala. Dívka zavřela oči, aby tomuto jevu utekla. Přišel však další.
Před očima se jí objevovaly podivné obrazce staveb, nápisů, podobizen lidí chudých i bohatých. Poté, jako by přihlížela všem přírodním úkazům, jako by pozorovala strasti lidu. Viděla zkázu i blahobyt světa.
Čím více věcí viděla, tím rychleji jí procházely hlavou a tím více jim nerozuměla a její tělo se rychleji unavovalo. Zmítala se v křečích, na čele se jí objevily kapky potu a nakonec propadla do tmy...
 


Komentáře

1 Lenča | 28. března 2010 v 19:51 | Reagovat

Zajímavé a tajemné mě se to líbí, ikdyž je to takové temné zlo.

2 Wendy-12 | Web | 28. března 2010 v 21:02 | Reagovat

ještě další příběch. bezva :-)

3 Kashenka tvoje Affísko ♥♥ | Web | 29. března 2010 v 14:18 | Reagovat

musím připustit že tohle byla velmi zajímavá jednorázovka,jsem zvědavá proč to dopadlo zrovna takhle :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama