Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.

Vaše Seina je na Youtube!

19. května 2016 v 22:56 | Seina |  Den za dnem
Tak nějak jsem o tom dlouhou dobu přemýšlela, měla jsem dost nápadů, tak jsem do toho skočila po hlavě.

Zatím mám na svém kanálu jen pár receptů a jede haul.
Kdo máte zájem, můžete mě sledovat →zde←


A tady náš první HAUL s Minnie

 

Pokoj/Room

1. února 2016 v 16:55 | Seina |  Literatura
autor: Emma Donoghue
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2015
počet stran: 336 stran

Hlavní postavou příběhu je Jack, který právě oslavuje páté narozeniny a celá knihá je psána z jeho pohledu. Chlapec bydlí v Pokoji společně se svou Mami, ráno snídají cereálie, cvičí, dívají se na Televizi, kde jsou televizní lidé, televizní zvířata a vůbec všechno je jen vymyšené, večer se s Mami koupou a zároveň perou prádlo. Jack usíná ve skříni, protože poté přichází Čert a nesmí ho vidět. Chodí to tak den, co den. Pro Jacka je Pokoj vším, nic jiného nikdy nezažil, ale pro jeho Mami je to vězení, z kterého se touží dostat, je tam už 7 let.
Mami proto vymyslí plán, jak by mohli z Pokoje utéct. Prozradím vám, že nakonec se z Pokoje dostanou, ale tím příběh zdaleka nekončí. Jestli si myslíte, že to bylo v Pokoji náročné, tak ve světě na svobodě je to pro Jacka a jeho Mami ještě těžší...

Hodnocení: Tématika unesených a vězněných lidí je už hodně emotivní sama o sobě. Tady se můžeme uklidňovat tím, že tento příběh je smyšlený, pouze se inspiruje ještě smutnějšími osudy. Moc dobře známe případ, kdy Rakušan Josef Fritzl věznil svojí dceru (24let) a splodil s ní několik dětí, nebo Wolfgang Priklopil, který unesl desetiletou Nataschu Kampusch a věznil ji celých osm let (je o tom film 3096 dní). I u nás v ČR je několik případů, kde muži věznili své dcery a znásilňovali je.
Tím, že je kniha z pohledu Jacka vnímáme hlavně to, jak se cítí on a co prožil on. Jsme tak ušetřeni té hrůzy, co prožila jeho Mami, od únosu, znásilňování, pokusu o útěk a spousty dalšího.
Pokud vás knížka zaujme určitě se podívejte i na film se stejnojmenným názvem, který vyšel v prosinci 2015, s knížkou se hodně shoduje a se spracováním jsem spokojená.


Kdy se cítím "blbě"?

14. ledna 2016 v 20:58 | Seina |  Zamyšlení
Trochu jsem se zamyslela (ano, skutečně jsem myslela!) nad situacemi, ve kterých se necítím dobře, je mi trapně, nebo nevím, co dělat.

1. Nerada telefonuju s cizími lidmi
Volání s rodinou a s blízkými zvládám bez problémů, ale jakmile mám zavolat někam, kam jsem v životě nevolala, tak se tomu dost bráním. Stejně tak nezvedám telefon, když mi volá cizí číslo. V práci mám tak trochu smůlu, tam volá někdo neustále, ale musím říct, že se to lepší. Dřív, když zazvonil telefon, tak se mi div nerozbušilo srdce a byla jsem mnohem radši, když to zvedl někdo jiný.
Musím se "pochlubit", včera jsem se úspěšně objednala telefonicky k zubaři a na alergologii se naštěstí objednává po internetu, hehe.

2. Nerada jsem focena druhou osobou
Možná proto raději já jsem ten fotograf, než abych někde stála modelem, a taky proto, že mi focení jde lépe. Když mě někdo fotí, blbě stojím a ještě hůř se tvářím a vždycky mám pocit, že jsem mrkla. Nebudu zase úplně lhát, že některé fotky nejsou docela špatné, ale stojí mě to úsilí a cítím se u toho, jako by na mě při focení někdo mířil zbraní.
Na druhou stranu bych si zas i nějaké to profesionální focení zkusila, abych věděla, jaké to je.


Tady je důkaz:

3. Hlad
Nejhorší je, když mám hlad, nebo vím, že jdu do práce a nemám nic připraveného k jídlu, to jsem pak vzteklá a podrážděná, nemůžu se soustředit. Třeba už teď vím, že jsem si zapomněla koupit něco na zítra do práce ke snídani, takže to budu muset ještě nějak vymyslet.

Mějte se
 


Kočka v novém bytě

9. ledna 2016 v 13:54 | Seina |  Kočky
V minulém článku jsme se zabývali tím, zda přestěhovat kočku z domu do bytu, v jakých případech je to možné a ve kterých naopak ne.

Tentokrát bych se s vámi chtěla podělit o svou vlastní zkušenost.

Svou kočku Minnie jsem stěhovala, když jí byly necelé tři roky. Jako kotě bydlela sama v bytě, po půl roce se vrátila znovu do domu, kde byla hromada dalších koček a dva psi, což pro ní už tenkrát bylo dost náročné. S žádnou z koček se už nikdy nespřátelila.

Od jednoho roku chodila Minnie ven, většinou se zdržovala v okolních zahradách. Je docela plachá, tak pochybuju, že by se vydávala někam daleko. Byla zvyklá se vždy proběhnou, zahřát se na slunci a pak přijít zase domů. Ráda chodila ven za tmy, aby lovila myši. Asi jednou se stalo, že nepřišla dva dny domů, pak se objevila na okně, jako by nic. Měla ovšem ránu na pacce, tak dostala na nějaký čas zaracha. Když jsem byla doma, tak ani moc často ven nechodila, často šla ven, protože jí naštvala nějaká jiná kočka.

V létě jsme se s přítelem stěhovali do bytu a nastal den D! V bytě už bylo vše nastěhováno, záchůdek byl na svém místě, pro Minnie jsem připravila nové misky na jídlo a vodu, papání bylo nakoupené. Čekaly mě tři dny volna, abych se mohla po celou dobu Minnie věnovat a nebyla doma sama.

První fotka po stěhování.
↓↓↓

Navždy spolu

6. ledna 2016 v 21:12 | Seina |  S Wellfortem po světě

Tentokrát společná fotka z letní dovolené...

Me and you

Moje první přípravy na Vánoce

13. prosince 2015 v 18:43 | Seina |  Den za dnem
V minulém článku jsem blog navnadila do vánoční atmosféry a ani tento článek nebude jiný.
Už 6. prosince o II. adventní neděli jsme zapálili svíčku na věnci od mamky, který mi vlastnoručně vyrobila, navíc v barvě, která u mě teď dost frčí.
Velcí ochránci přírody teď přestaňte číst!
Den předem jsme šli s kolegyní nemilosrdně ořezat větve ze stromečku, z kterých pak kolegyně udělala věnec a já si vzala větvičku do vázy, kterou jsem trochu ozdobila.


↓↓↓

Vánoce - poprvé doma

24. listopadu 2015 v 15:25 | Seina |  Den za dnem
Letos budeme trávit Vánoce poprvé v novém bytě a s tím samozřejmě přicházejí i kdejaké přípravy.
Už máme jasno v tom, že o Štědrý večer budeme u nás a tak jsem si říkala, že by bylo dobré nakoupit jak stromeček, tak ozdoby a další blbůstky, co k tomu patří, protože nemáme nic.

Stromeček jsme sehnali v Kika, umělý, imitace borovice. Ještě jsme ho nerozbalovali, ale určitě sem ještě fotku pak přidám. V obchodě ho měli za nějakých 1600 korun, dostali jsme na něj ještě slevu, takže nás vyšel zhruma na 1300 korun, což jde, protože určitě vydrží spoustu a spoustu let.


Jelikož máme obývák s kuchyní jemně laděný do tyrkysové, sháněla jsem ozdoby též barvy. Okamžitě jsem na ně narazila u nás v obchoďáku ve Sweet home.
Špička na stromeček ze skla 69 Kč
Ozdoby ze skla za 89 Kč
Stříbrné ozdoby plastové za 49 Kč (Tesco)
Světýlka na stromeček 8 m cca 400 Kč (Kika)

V žádném případě jsme si nemohli nechat ujít tento vánoční kalendář pro všechny fanoušky Star Wars.
Star Wars adventní kalendář 99 Kč (M&S) Už se těším na prosinec!
+ ještě jsem si koupila Seville orange marmelade bez kůry, přítel jí tam nechtěl, i když mně tam chutná, ale říkala jsem si, že marmeláda bude dobrá do cukroví, bude to takové ne úplně tradičně české.

A někdy příště ukážu, co pěkného mi vyrobila maminka a možná už začnu s cukrovím.
Mějte se hezky

Zamysleme se

14. listopadu 2015 v 18:49 | Seina |  Zamyšlení
Dnes bych se nechtěla vyjadřovat k událostem ve Francii, ani v Sýrii a kdekoliv jinde. Přála bych si jen, aby si každý člověk na světě uvědomil, co je ŽIVOT.


Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíc překvapuje odpověděl: Lidé.
Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze.
Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví.
Pak se tak znepokojují budoucností, že nežijí v přítomnosti.
Žijí tak jako by neměli nikdy zemřít.
Pak zemřou bez toho, aby před tím žili.

Sbohem říct asi nedokážu

28. října 2015 v 11:08 | Seina |  Hromady textu
Tento článek jsem kdysi zveřejnila na svém starém blogu, tou dobou jsem prožívala nejtěžší období svého života a právě blog a lidé, které ho navštěvovali, mi poskytli tu největší oporu a i po letech bych jim za to chtěla znovu poděkovat.

Je to už 6 let a stále se mi stýská a stále to bolí.


!Pozor! Tento článek nenazývejme povídkou. Jsou to jen sepsané okamžiky v mém životě.
Hlavně bych tento článek chtěla věnovat na památku mé sestřičky Simonky.

↓↓↓

Co chci v životě stihnout, než budu stará, nebo mrtvá I.

27. září 2015 v 14:42 | Seina |  Zamyšlení
Přemýšlela jsem nad smyslem života a objevila jsem smysly života! Našlo se jich hned několik.

Cítila bych se neskutečně šťastně, hrdě, důležitě, potřebně, skromně a pokorně, kdybych někomu zachránila život.

V mojí práci životu spíše napomáhám, udržuji ho, dávám mu nové možnosti, někdy ho prodlužuji i přesto, že by si to ten daný člověk nepřál. V několika případech život skončil, aniž by se dalo cokoliv dělat a u jediných dvou resuscitací, u kterých jsem byla, se život zachránit také nepovedlo, bylo už pozdě.
Nikdy jsem vlastně přímo život nezachránila, ačkoliv pro lidi dělám věci, bez kterých by se v životě neobešli.
Jestli se mi někdy něco takového povede, nevím, ale pokud nastane taková situace, udělám maximum.


I. ZACHRÁNÍT NĚKOMU ŽIVOT

Kam dál